Předposlední březnový víkend bylo krásné teplé počasí, sluníčko svítilo, velice příjemný první jarní víkend. Chtěl jsem si ho více užít, a tak jsem vyrazil na procházku podél Malé řeky po pravém břehu Berounky od soutoku s Vltavou na konec Lahovického přístavu. Ze začátku to vypadalo na fajn procházku. Břehy plné rybářů, počasí prostě lákalo a to je přece v pořádku, prožití hezkých chvil u vody na rybách, se nedá ničím nahradit.
Bohužel, vidina příjemné procházky po březích našich revírů, se poměrně rychle změnila v noční můru. Někteří jedinci si totiž pletou tato místa s veřejnou skládkou. A, bohužel, podíl na tom mají i rybáři, což jasně dokazuje skladba odpadků. Krabičky od červů, žížal, pytlíky od různých zakrmovacích směsí, hromádky nedopalků od cigaret v místě, kde chytali, plastové láhve od limonád, plechovky od piva, pytle plné papírových a plastových tácků, kelímků po „báječném pikniku na rybách“. Samozřejmě, ne vše padá na hlavy rybářů, ale minimálně 50 % toho, co jsem viděl, zcela určitě.
Nemám vůbec nic proti tomu, dát si u vody něco dobrého, nebo přijede-li rybář k vodě s dětmi a manželkou, že si vyndají malý gril a mezitím, co se otec věnuje šupináčům, mamka připraví nějakou tu mňamku. Nelíbí se mi ale, a to převelice, když večer rodinka naloží pruty, deku, židličky do auta a ten pytel plný odpadků jaksi zapomenou pohozený pod olší nebo vrbou. Evidentně spoléhají na to, že do jejich příští návštěvy to nějaký trouba uklidí. A nebo sem už přece nepojedou, vždyť je tady podél vody binec a navíc tady stejně neberou…
Během zhruba dvoukilometrové procházky jsem nenašel úsek břehu delší jak 20 metrů který by nebyl takto nějakým způsobem poznamenán.
Během této smutné procházky jsem míjel odhadem něco okolo třiceti rybářů. A všichni seděli na svých židličkách a křeslech zcela nevšímavě a netečně ke svému okolí. Pouze jeden na Malé řece, a tomu všechna čest, vytahoval z vody a trávy okolo místa kde lovil, igelity, plechovky apod. a cpal to s patřičným komentářem do igelitové tašky. K tomu bych jen dodal, že jako jediný ze všech těch rybářů, kolem kterých jsem prošel, neporušil, ale naopak ctil Rybářský řád.
Závěrem bych Vás chtěl všechny požádat : buďme k přírodě, ale i k sobě navzájem ohleduplnější. Nikomu z nás nic neudělá, když přijdeme na místo, kde chceme chytat, věnovat pět minut tomu, abychom okolí lovného místa po těch „takyrybářích“ trošku poklidili (ostatně Rybářský řád hovoří jasně – zahájit lov můžeme až po úklidu lovného místa.) Jednu igelitovou tašku uneseme všichni a budeme se u vody cítit lépe.
Pro ty, kteří tam nebyli osobně, jen pár fotek, abyste si udělali představu.
Petr Jelínek Jednatel ČRS MO Zbraslav
